Milá Jani,

moc Ti děkuju za Plutonium, moc mi to pomohlo. Konečně se cítím svobodněji. Konečně jsem to já. A Ty jsi úžasná!

Zasáhlo to opravdu hluboko… až do dětských vzpomínek. Na dětství vlastně vzpomínám ráda, bylo to moc fajn, kromě… kromě zkušeností s muži a s blízkými lidmi, kteří překračovali moje hranice. Chtěli být tak blízko. I intimně, sexuálně. Dodnes mám potíže nechat lidi přiblížit k sobě. Jsem velmi ráda sama. Mám a nesu s sebou vzpomínky malé holčičky, kterou osahávají spolužáci, starší vedoucí na táboře, příbuzní muži překračují intimní hranice…  Jako bych se tehdy nemohla bránit. Ostatně, jak se může malé dítě bránit, že? A už by bylo dobře si to nevyčítat. A všichni mě přece měli tak rádi. Zážitky úplné bezmoci a temnoty domácího násilí střídají krásné vzpomínky na idylické časy sbírání hub, společných nedělních obědů, letních časů a společnosti kamarádů a kamarádek, rodiny.

Naráz jsem po Plutoniu díky Tobě viděla i spoustu věcí, které jsou pro mě vnitřně důležité a které jsem najednou viděla všude kolem sebe. Takto přesně to bylo například se seriálem Černobyl. Pamatuju si, že jsem ho viděla během jednoho jediného týdne vždycky před spaním. Moc jsem toho, pravda, ten týden nenaspala. Bylo to tak intenzivní, že jsem pomalu nemohla mluvit. Nejen, že se mi znovu vracely vzpomínky na tu havárii v roce 1986, kdy nás tehdejší mocipáni hnali ven na prvomájový průvod a moje máma pracující ve zdravotnictví nás hystericky každý den asi šestkrát sprchovala. Taky tam byla ta současná bezmoc vůči ničení planety lidmi, ale zároveň někde uvnitř hluboká naděje, že to dobře dopadne. Světlo na konci tunelu. Ten týden jsi mi dala Plutonium nitricum. Úleva byla okamžitá a reakce a ozvěna vnější reality byla taky okamžitá. Prostřednictvím okolí se mi začaly objevovat a znovu připomínat ty nejhlubší strachy. Strachy tak silný, že „triviální“ obavy z mužů se postupně prohlubovaly ve strach ze všeho, ze mě samotné, vlastně znehybňující zmražení, neschopnost dýchat a být nějak v prostoru, pocit bezmoci a zároveň veliký strach z vlastní síly, že lidem ublížím, pokud se budu bránit, pokud si budu vymezovat svůj prostor. Různé kontakty s úřady, nepředvídatelné desetitisícové výdaje, vpády do soukromí od paní domácí… Strach z anihilace, ale ne ze smrti, jako spíš z nicoty, prázdnoty uvnitř a z totální bezmoci a zároveň těšení se domů, i když vlastně nevím, kde to je. Opět téma bezpečí, domova, vlastních hranic a síly. Jediné bezpečí v odpoutání se od reality. Zase silné téma sexuality, tzn. pro mě to znamená strach z propojení lásky, emocí, intimity a sexu, které bych zažívala s jedním člověkem.

Po první dávce Plutonia jsem měla velmi silné vize, například že sebe vidím z nadhledu (jak jinak – odpoutaně, že ano) jako jakousi postavu robota-tělo, které se postupně stává kovovým, kovem stříbrné barvy. Jako z Terminátora. Ten kov je tekutý, rozpadá se, roztéká se na malé kousky, kdy po rozložení se zase zpět dává dohromady a vzniká postava, jakési brnění, ochrana, celá se stříbrného, ale propustného kovu. Tělo se rozpouští a zase dostává tvar, tentokrát ale ten tvar vytvořil bezpečí, jistotu.

Další vizí byla představa inspirovaná seriálem Černobyl a rozhovorem s Tebou – představa mého srdce jako velikého otevřeného atomového reaktoru, hořícího, sálajícího a pronikajícího do širokého okolí. Po Plutoniu se reaktor uzavřel a atomová energie zůstává uvnitř a pod kontrolou (doufám). No a zatím poslední vizualizace je představa mého těla jako ohraničeného stříbřitého, a jak je plné elektřiny, praská a dělá výboje do okolí. Baví mě ty výboje.

Postupně přišla ohraničenost, dovolení projevit lásku, péči a sebe, vize a zkušenost bezmoci, kterou když překonám… tak na konci těch transformačních a porodních cest je jediná opravdová moc, kterou můžu mít, a tou je moc nad sebou a svými reakcemi. Sebedůvěra, že můžu otevřít svůj reaktor lidem, že poznám, komu můžu věřit, a že si k sobě nepustím ty, kteří tam nemají být. Po Plutoniu nepatřičnou blízkost a pocity temnoty nahradily pocity hlubokého smíření a možnosti naděje na sdílení, sebedůvěry v to, že můžu mít moc nad svým životem. Cítím lidi, teď už ale dokážu odlišit, co je moje a co je jejich. Už tak často nefunguju jako hromosvod nebo projektor cizích emocí, strachů. Už se nenechám manipulovat.

Měla jsem a mám poměrně často sny o bytostech napůl zvířatech, napůl lidech. Navíc, ve své práci, kde zkoumám genetické a bionické inženýrství, se s těmito představami různých chimér setkávám poměrně často. Dnes například sen o cestě krajinou, kde potkávám havrana velikého jako člověk, postupně se z něj ten člověk stal a připojil se k nám. Měla jsme trochu divný pocit, ale nakonec jsme se spřátelili. Bylo to moc fajn.

Můj život je můj život… nejsem bezmocná nebo omezená svojí vlastní silou a strachem z ní. Mám sílu na to být laskavá k lidem, a především sama k sobě. Chci být sama sebou a bezpečně milovat… sama sebe především. Ostatní přijde. Všechno bude.

Děkuju Jani …  ? 

Lék Plutonium nitricum

Plutonium patří mezi aktinoidy.

Je to jedovatý, radioaktivní prvek, stříbřitě šedé barvy. Připravované je uměle bombardováním uranu v jaderných reaktorech, především pro výrobu atomových bomb, je využitelné i jako palivo pro jaderné reaktory. Jméno získalo po planetě Pluto, v současné době zařazené mezi trpasličí planety. V řecko-římské mytologii byl Pluton bohem podsvětí, znám je též pod jménem Hádes. V astrologii je symbolem transformace, pocitu moci i bezmoci.

Lék patří k 7. periodě (periodě uranu). Scholten přisuzuje této skupině léků následující témata:

• Smysl po povinnost, touha po kontrole, velmi výrazná energie, kterou je třeba usměrnit.
• Velká psychická vyzrálost a silná intuice.

Náleží k 8. stádiu, opět dle Scholtena:

• Jednání, výdrž, setrvání.
• Nutí se k tomu, aby vydržel, silný tlak, odpor, opozice.
• Rozhled, předvídavost, kalkuluje, plánuje.

Plutonium dle Margriet Plouvier-Suijs charakterizují tato témata:

• Komunikace, naslouchání.
• Moudrost a sebereflexe.
• Pozorování a pochopení.
• Transparentnost a široký pohled.
• Citlivost, empatie, soucit.
• Univerzální pravda, hodnoty.
• Vyspělost překračující aktuální věk .

Tito lidé vyžadují respekt nezávisle na tom, jaký je jejich sociální status.

U nitrica se pak mohou objevit témata:

• Chtějí být nejlepší, pokud toho nedosáhnou ve vnějším světě, snaží se o to ve světě vnitřním, který mohou kontrolovat.
• Chtějí se těšit ze života a vydávají na to mnoho energie. Ze začátku je to uspokojivé, později nastává odpor a trpkost, cynizmus, sarkasmus.
• Ustoupí, aby zvítězili.
• Nadšení, požitek, odpočinek, shovívavost, oscilují mezi expanzí a relaxací.  

Komentáře