„Vždycky jsem měla ráda sladké. Ale teď to byl fakt extrém – nejen, že jsem si večer po uspání dětí něco dala – tu bonbon, tu čokoládu. Vždycky jsem to taky snědla celé – nešlo si dát jen čtvereček čokolády. To samé tedy přes den – pokud bylo něco otevřené, bylo to během dne pryč. Když jsem šla třeba pro děti do školky, první myšlenka po otevření dveří bylo, že bych si něco dala. Někdy jsem chuť zahnala třeba loupákem, ale kupované pečivo mi nijak extra dobře nedělá. Nejhorší byla ale ta neustálá myšlenka, vědomí, že dokud tam ta čokoláda bude, budu na ni myslet. A pokud tam nebyla, myslela jsem na to, že bych si ji koupila. Navíc jsem neměla dost – kdyby tam byla druhá čokoláda, klidně sním i tu.“

Chuť na sladké byla velmi výrazný symptom, ale abych mohla vybrat nejpřesnější lék, potřebovala jsem o jejím světě a životě vědět víc. Dalším zásadním tématem bylo mateřství. I přes to, že její péče o děti je úžasná a dává jim opravdu hodně ze sebe, mívá obavy, jestli vše zvládne a jestli je sama dost dobrá máma. S tímto se jí pojí i hodně barvité představy, které se čas od času vkrádají do její mysli, že se některému z jejích dětí něco hodně ošklivého stalo, a to ji děsí. Představy šly ruku v ruce se stresem a zvýšenou únavou.

Zásadními tématy byla tedy výživa a mateřství. V tomto případě se vyloženě nabízelo použít metodu izraelské homeopatky Michal Yakir a ve 4. sloupci její tabulky rostlin, který tato témata obsahuje, najít lék. Skrýval se v řádu Malvales. Podle typických projevů jsem vybrala

Kola nut (Sterculia cuminata)

Strom z čeledi slézovitých. Roste především v západní Africe. Jeho velké ořechy byly používány na zlepšení zažívání a zvýšení bdělosti. Dokáže zklidnit žaludek a také potlačuje chuť k jídlu.

Symptomy léku v homeopatickém ředění, které souvisí s tímto případem:

• Mysl, blud, žaludek, který nelze naplnit
• Pocit, že bez sladkého zemře
• Silný pocit zodpovědnosti za rodinu
• Dává příliš mnoho, nedostává nic zpět, a to jej destabilizuje

A jak vypadala reakce na lék?

 „V podstatě hned po pár dnech od první kuličky toto opadlo. Teď po 3 týdnech úplně. Manžel se mě tuhle v obchodě ptal, jestli chci čokoládovou tyčinku – kdysi naprostá samozřejmost. A já řekla, že ne – bez přemýšlení. Změnilo se i jídlo, jím ráda, chutná mi, ale nemám potřebu sníst všechno, dojíst po dětech atd. I když mi chutná, klidně řeknu, že už nemůžu, nechci. Po uspání dětí nemám potřebu jíst už vůbec. Je to ohromná úleva. Jídlo je zase „jen“ jídlo, nikoli neustálá myšlenka. Zkusila jsem si, že si i sladké můžu dát, aniž by mě to hodilo zpět. Měla jsem nanuka, buchtu a i jednu tyčinku (za ty tři týdny). Dříve jsem totiž zkoušela různé odvykačky od cukru, od whole30 přes gaps, případně přerušovaný půst atd. Doma jíme zdravě, pestře, takže taková strava nebyl žádný velký šok, během výzvy/diety/odvykačky jsem byla schopná cukr nejíst, ale nikdy jsem na něj nepřestala myslet. A jakmile jsem si po výzvě něco dala, byla jsem zpět. Tak jsem nadšená, že teď to skutečně pomohlo. Děkuju, cítím se o mnoho lépe .“

Bylo to zatím mé první setkání s tímto lékem a jsem moc ráda, že se nám premiéra takto hezky vydařila.

Komentáře

Napsat komentář:

Odpověď na komentář zrušíte zde.

Δ